Země původu: Německo

Datum schválení platného originálu standardu: 12. 1. 1998

Použití: pracovní pes

Klasifikace: skupina 2 pinčové a knírači, molossoidní plemena, švýcarští salašničtí psi, sekce 2.2 molossoidní plemena horského typu, se zkouškou z výkonu
Krátký historický náhled

Hovawart je velmi staré německé pracovní plemeno. Jméno plemene pochází ze staré němčiny (středoněmčiny): „Hofa“ znamená dvůr a „warta“ je výraz pro hlídače. Od roku 1922 bylo obnoveno šlechtění hovawarta, bylo využito psů podobného typu, který byl chován na místních farmách. Vzhledem k nedostatku vhodných chovných jedinců, bylo při obnově přikřízeno i pár jedinců jiných ras, především německý ovčák, novofoundlandský pes a leonberger. Díky pečlivému přístupu k výběru psů ke šlechtění byl uchován původní pracovní typ psa.

V zemi původu hovawarta byla věnována značná pozornost výběru psů s ohledem na jejich zdraví. Zejména výskyt dysplazie kyčelního kloubu byl snížen na minimum díky desítkám let výběru psů bez tohoto nežádoucího znaku. Lze předpokládat, že všechny kluby chovatelů hovawarta v ostatních zemích se rovněž zaměřily na sledování tohoto primárního cíle.
 
Hovawart je silný, středně velký pes poněkud prodlouženého rámce, dlouhosrstý, využívaný jako pracovní plemeno. Pohlavní dimorfismus je velice výrazný, zejména ve tvaru hlavy a ve stavbě těla.
 
Délka těla by měla dosahovat nejméně 110 až 115% výšky v kohoutku.
 
Uznávaný pracovní pes se širokou škálou využití. Pes milé a vyrovnané povahy, s výrazným protektivním a bojovým instinktem. Je sebevědomý, dokáže dobře snášet stresové situace, středně temperamentní a má velmi dobrý čich. Vyvážené tělesné proporce a oddanost k rodině jej spolu s jeho povahou a schopnostmi předurčují jako vynikajícího společníka, hlídače, ochránce, také však ke stopování a záchranářským činnostem.
Je vhodný do naší středoevropské oblasti, protože upřednostňuje chladné počasí před teplým.